O nás

V roce 2008 jsem jsem jako matka v té době dvouleté dcery absolvovala několik kratších, víkendových kurzů Montessori pedagogiky pro rodiče. Metoda mě uchvátila a oproto jsem se přihlásila na diplomový kurz Montessori Pedagogiky v Praze, na který jsem začala chodit začátkem roku 2009. V té době jsem již žila v Německu a občas jsem si koupila domů nějakou tu pomůcku za celkem přijatelnou cenu (nevím jestli pomůcka byla víc pro mne nebo pro dceru). Proto mě překvapilo, když jsem zjistila, že v ČR není možné koupit jiné pomůcky, než od firmy Nienhuis. Samozřejmě jsme se o této problematice začaly bavit s ostatními účastnicemi kurzu. Už ani nevím kdo z nich měl ten nápad, že bych měla začít pomůcky z německa vozit. S tímto nápadem jedné kolegyně přišlo hned několik prvních objednávek.

Začátek byl opravdu hektický, poptávka po materiálech byla veliká, informace se šířila a kontakt na mne předával. První objednávky byly vyřízeny ještě bez internetového obchodu, jen na základě mailu a ceníku.

Dlouhou dobu jsem spolupracovala se svou matkou paní Dagmar Bělčíkovou, která se starala hlavně o administrativní část (faktury a daně). Bohužel p. Bělčíková v roce 2014 po zákeřné nemoci zemřela. Vzhledem k tomu, že já stále bydlím v Německu zdálo se téměř nemožné dál pokračovat oficiálně z České republiky. Proto je také v současné době naše oficiální sídlo v Německu. Z Německa je zboží také posíláno. 

Moje cesta k Montessiri začala již v roce 2005 kdy jsme se přestěhovali do jedné vesnice v Německu, kde byly 2 školky – jedna evangelická a jedna Montessori. V té době jsem Montessori vůbec neznala, jednou jsem se tam byla podívat a bylo mi jasné, že to je místo, kam chci aby moje dítě jednou chodilo. V té době jsem chodila na kurzy jedne alternatovni terapie, kde slovo Montessori take často zaznělo a to ve velmi pozitivním světle. Nějakou dobu potom co dcera začala chodit do školky jsem se začala zabývat myšlenkou co dál. Bylo mi jasné, že do tradiční školy dceru dát nechci, jenomže v okolí žádná Montessori škola nebyla, bylo tedy nutné se přestěhovat. V té době bylo druhé dítě na cestě, tak bylo stejně potřeba něco většího. Našla jsem tedy jinou Montessori školku, ve které dcera po přestěhování strávila jako předškolák jeden naprosto úžasný rok a následně 4 roky v Montessori ZŠ. Nyní je v 6. Třídě na gymnasium, ale na svou skupinu v Montessori stále vzpomíná, bylo to pro ní něco jako druhá rodina. Naše mladší dcera po 3 letech v Montessori školce začala chodit před pár týdny do stejné školy, stejné skupiny, ke stejným paním učitelkám. Jsem moc vděčná, že mi Montessori přišlo do cesty, ja ve škole dost trpěla, neměla jsem jí ráda, mám problém s autoritami a jsem tedy vděčná, že mohou první 4 roky školní docházky děti strávit v prostředí, kde se cítí v bezpečí a sami sebou.

Montessori mně taky dovedlo k tomu, že jsem v Německu absolvovala školu pro učitelky do mateřské školy s praxí v Montessori školce a jeslích.

Můj manžel je angličan, který vyrostl v Německu a umí trochu česky, on se stará v současné době o webové stránky, zajišťuje IT servis, komunikuje se zákazníky.

Já se specializuji na pomoc zákazníkům při odborných dotazech a moc ráda vyrábím doplňkový materiál. Původně jsem to dělala hlavně pro své děti, ale po určitou dobu byly tyto materiály volně ke stažení, což mám v plánu zase obnovit.

Do naší rodiny patří ještě malý, černý pes. Ale toho nějaké Montessori opravdu nezajímá